Vizovické pečivo

Vizovické pečivo je významnou ukázkou valašské lidové umělecké tvorby. Ve Vizovicích má výroba pečiva starou tradici, její původ sahá mnoho století nazpět.

Vizovické pečivo v dnešní podobě je poměrně mladá záležitost. Jeho výrobou se začali zabývat manželé Lutonští v malém městečku Vizovice, které leží nedaleko Zlína na Valašsku. Pekařská rodina Lutonských pekla od roku 1850 chléb a z kynutého těsta rohlíky, pletýnky, věnečky a také figurální pečivo. Které se také prodávalo na poutích a jarmarcích, nejčastěji před vánočními a velikonočními svátky. Mezi figurální motivy patří panenky, panáčci a zvířátka. Toto figurální pečivo se kupovalo především jako dárky dětem, které si s těmito hračkami nejdříve hrály a poté je snědly. Tvary z kynutého těsta byly všechny velké. Postupem času figurální pečivo zmenšovali, až vytvářeli pečivo velice drobné, které se však již nedělalo z kynutého těsta, ale pouze z mouky a vody. Těsto bez přidání kvasnic zhoustlo a po upečení se stalo velmi tvrdým a sloužilo již jen jako hračka či jako dekorační předmět. Toto pečivo mělo stále úspěch na jarmarcích a poutích, kde je kupovali především chudší lidé jako hračky pro své děti, později se také vyráběly celé betlémy, ale především vánoční ozdoby, kterými se zdobil celý dům a hlavně vánoční stromeček a vyráběly se i jiné dekorační předměty. Původní vizovické pečivo zahrnovalo 34 základních tvarů z nichž každý měl svůj symbolický význam. Výchozím tvarem je váleček, z kterého se stříháním, zdobením a přilepováním dalších částí, vytvářela figurka. Pečivem se ozdobil stůl a dům při různýh příležitostech – křesťanské svátky, svatby, křtiny i pohřby.

Věhlas vizovického pečiva se brzy rozšířil daleko za hranice vizovicka. Putovalo nejen do celých Čech, ale i do Vídně, Štýrského Hradce, Budapešti. Ukázky vizovického pečiva byly poslány dokonce i na světovou výstavu do Montrealu a jsou rovněž vystaveny jako ukázka výjimečného lidového umění v Muzeu člověka v Paříži. Aby se figurky, zvířátka, věnečky a další pečená umělecká dílka mohly nazývat pravým vizovickým pečivem, musí být vytvořeny podle tradičních pravidel, která se datují už od šestnáctého století. Těsto tedy musí být jednobarevné, bez přibarvování. Dále je dané, že v celé kolekci existuje jen 34 druhů zvířátek.Byly to vlastně symboly, které představovaly určité vlastnosti tak, jak si jich na Valašsku cenili, případně jaké uctívali. Při původním zpracování se používalo pět základních technik:

– krájení      – stříhání      – mašličkování      – vpichování      – obtisk

 

Z těsta se vyráběly různé tvary: zvířátka, kytky a figurky, které měly svůj symbolický význam. Lidé věřili, že když budou mít doma určitou figurku z vizovického pečiva, vyplní se jim to, co daná figurka symbolizuje.

 

Význam základních symbolů

Čáp

zvěstoval příchod novorozeněte

Děťátko

znamenalo radost

Holubička

přinášela do domova klid a mír

Jelen

představoval bystrost

Ještěrka

přinášela bohatství

Ježek

bodlinama vyháněl zlo z rodiny

Kachna

byla dobrou matkou

Kohout

znamenal mužnost, přivolával štěstí

Kohout se slepicí

plodnost

Koník

znamenal věrnost

Labuť

znak milostnosti

Liška

chytrost

Mořská panna

připomínala, že i na našem území bylo moře

¨Mrtvá holubička

symbol ubitého valašského zbojníka

Ovečka

znamenala dobrou úrodu

Páv

symbol bohatství

Pavouk

přinášel štěstí

Rak

chránil před neštěstím

Ryba

symbol mlčenlivosti

Sluníčko

dárce života

Strom

symbol manželské věrnosti a trvalého štěstí

Štika

ochránce vody

Tetřev

přinášel bohatství

Veverka

dobrá hospodyňka

Zajíc

znamenal postřeh

Žába

znak čisté vody

 

 

 

R E C E P T

 

Pro výrobu vizovického pečiva potřebujeme : 250 g hladké mouky 1 dl vody mísa, vařečka sklenička nebo váleček nožík,nůžky hřebínek vykrajovací formičky na cukroví celý pepř slámka, tenká stužka nebo provázek vajíčko a mašlovačka Postup: 1. Do mísy nasypeme mouku a v hromádce mouky vyhloubíme důlek, do kterého nalijeme vodu. Těsto hněteme ručně asi hodinu, až vznikne tuhá hmota. Uhnětené těsto zabalíme do igelitového sáčku a v ledničce ho necháme asi šest hodin odležet. Po uplynutí určené doby vybalíme těsto a nožem ho rozřízneme. Tím se přesvědčíme, zda-li je těsto uvnitř na dotek hladké. Pokud zjistíme, že je těsto plné hrudek, musíme ho ještě jednou zpracovat. 2. Máme-li těsto ve správném stavu, můžeme začít s modelováním a vykrajováním. Těsto necháme v igelitovém sáčku, aby zbytečně neosychalo a vždy si odkrojíme jen takový kousek, který budeme zrovna potřebovat. Těsto rozválíme pomocí válkečku nebo můžeme použít skleničku k vyválení placek, ze kterých pak můžeme formičkami vykrajovat různé tvary. Zdatnější si můžou zkusit vlastní modelování figurek. Jejich základ tvoří převážně kulička nebo váleček jako tělíčko, pokud se jedná o zvířátko nebo postavu, a pletenec nejčastěji ze tří pramenů, pokud chceme vytvářet ozdobné věnečky a srdíčka. Tvarujeme ručně, další prvky přilepujeme k základu vodou. Křídla a hřebínky nařežeme nožíkem, srst nebo ostny ježečka stříháme nůžtičkami. Připravíme si pomůcky, které budeme používat při výrobě samotných figurek. Tedy malé nůžky a nožík, váleček, ozdobná řezátka, fomičky, misku s vodou, rozšlehané vajíčko na potírání a různá semínka nebo koření na dozdobení – pro vytvoření nosu, očí apod. použijeme pepř, nové koření, vika, koukoul, kmín. Slámka poslouží k propíchnutí otvoru k zavěšení, k dozdobení používáme i rozličná semínka, které asi z jedné třetiny zatlačíme do těsta.Špičkou nůžek nebo hřebínkem se na těstě dá vyznačit různé vroubkování. Nůžkami se těsto také různě nastřihává. Potřebujeme-li na sebe přilepit dva kousky těsta, musíme spoj nejdříve lehce navlhčit vodou. 3. Všechny hotové figurky položíme na nevymaštěný plech a tam je necháme tři hodiny oschnout. Pokud chceme mít ozdoby lesklé, rozšleháme vajíčko a ozdoby natřeme. Pro dosažení ještě většího lesku se může natírání za půl hodiny zopakovat. Potom dáme plech s ozdobami do trouby a pečeme při mírné teplotě 50°C tři až pět hodin. Vyšší teplota by mohla způsobit bobtnání těsta.

Dokončení: Po upečení a vychladnutí můžeme otvory v ozdůbkách provléct provázek nebo stužku a ozdobu zavěsit. Upečené ozdoby dozdobíme barevnými nebo lýkovými mašličkami, které můžeme přivázat na špejli pod nimi nebo přímo na ozdobičku.

 

Vizovické pečivo není třeba nijak zvlášť představovat. Má své známé charakteristické znaky a vyniká přesně vyhraněnou specifičností. není určeno k jídlu, těsto se vyrábí z půl litru bílé hladké mouky a dvou decilitrů studené vody. Potom se už musí těsto dobře propracovat, dokud není pěkně hldké a tvárné. Za pomocí rukou, nože, nůžek, pinzety a dalších běžných domácích pomůcek se tvaruje nejčastěji do tvarů zvírřatek. Vytvarované figuky se následně nechají oschnout, potřou se vajíčkem a dají se péct při mírné teplotě až pět hodin.

I naši předkové nezbytně potřebovali umění. Takové, kterému by nejen rozuměli, ale které by také sami mohli vytvářet. Figurální pečivo je jasným dokladem toho, že lid usilovat už v dávné době o porstorové ztvárnění.

Při pokusu podívat se do historie pečiva zjistíme, že jde o jev, jenž se v různých formách objevuje u mnohých národů, které pěstovaly obilí. Jednotlivé druhy pečiva měly speciální význam a spojovaly se s nejvýznamnějšími okamžiky v rodinném i společenském životě. Např. holubička byla symbolem lásky a klidu v rodině, žába byla ochránkyně čisté vody, ryba značila mlčenlivost, kohoutek byl symbolem mužnosti, ježek dokázal z domu vypíchat všechny nemoci … Jejich původ je tedy třeba hledat v domácí ideologii. Pečiva byla určena pro vánoční a velikonoční svátky, především jako dárky dětem. Původní obřadní význam je dnes již zapomenut. Tam, kde se peční ještě udržuje, neváže se k původním dnům, ale vyrábí se ke všem svátkům včetně hodů, narození dítěte a svatbám.

Jestliže výroční obyčeje dávaly nejsilnější podnět k lidové tvořivosti, pak to byla vedle poetických slovesných výtvorů i krása výtvarná v podobě lidového pečiva. Vedle tvarové stránky mělo pečivo i svůj přesně vymezený obsah. Postupem doby se pečivo stává předmětem dekorativním. Má za pkol přinášet do našich domovů teplo lidské práce, znásobené odrazem života a jeho podmínek. V cizině ojedinělý půvab Vizovického pečiva přitahuje pozornost zahraničních návštěvníků, kteří si od nás tyto výrobky odváží jako pozoruhodní suvenýr, typický pro naši zem.

Chceme-li se pokusit o přesnější určení vzniku Vizovického pečiva, musíme se přidržet zmínky z Dějin a pamětí města Vizovic od Josefa Čižmáře : ,,Pekaři vznikli také u nás teprve rozvojem dobytčích a výročních trhů. Ale čipernější z nich počali již v polovici 19.století péci před vánocemi z nekvašené mouky všechna možná, u nás známá zvířatka, zvláště veverky, zajíčky, kohoutky, kačenky a koníčky jako dětské dárky vánoční. Výrobou touto získali si vizovští pekaři chvalné pověsti a vánoční jejich pečivo šlo přes padesát let dobře na odbyt do všech větších měst na Moravě i do Prahy.“

Dá se tedy s jistotou konstatovat, že pečivo u nás žije okolo 140 let. Je však možné a pravděpodobné, že se jeho vznik datuje o hodně dřív. Původně bylo známo 34 základních druhů.

Po první světové válce se stává výroba zvířatek také zdrojem obživy místních obyvatel. Je třeba připomenout, že díky staříčkům Lutonským, kteří tradici uchovali a přenesli přes dobu čtyřicátých let, mohli dalsí výrobci navázat na jejich přověrenou, etnograficky čistou tvorbu a zachvoat její tradiční charakter dnešním dnům.

Tvary jednotlivých zvířatek dokazují, jak dokonalou fantasií a tvůřčím nadáním disponovali naši předkové. Smysl tvorby pečiva tkví především v dodržování starých klasických tvarů, na kterých už není co zdokonalit a vylepšit. Osobitý rukopos jednotlivých tvůrců pak předkládá zajímavou paletu tvarů a zachovává autorskou originalitu.

Výrobky lidového umění nemají ani dnes funkci pouze výtvarnou. Mnohému nás také učí. Nabádají nás k upřímnosti, optimismu, objktivismu, ke skromnosti. Učí nás ,,držet se při zemi“. A nejen při zemi, ale držet se právě tohoto kousku země, kde žije skutečně talentovaný národ, jehož lidové tradice – ať už v oblasti hmotné či duchovní kultury – nám závidí celý svět.

Vizovické pečivo se začalo péct ve Vizovicích na přelomu 19. a 20. století, a to v pekařské rodině Lutonských. Jejich syn začal na přelomu století péci figurky z nekynutého těsta, kterému se později začalo říkat „Vizovické pečivo“. Figurky a ozdoby z tohoto těsta se prodávaly na jarmarcích a trzích a chudí lidé je kupovali dětem na hraní. .

Původ je mnohem starší až někde v pohanských dobách a první texty jsou z tohoto důvodu v církevních kronikách ze 13. století. Tam v polovině minulého století působili pekaři Lutonští,. Jejich syn, který se narodil v roce 1879 a byl rovněž pekařem, začal v době svého mládí – tedy někdy na přelomu – péci figurky z nekynutého těsta, kterému se později začalo říkat „vizovické pečivo“. Na poutích i jarmarcích mělo velký úspěch, zvířátka i drobné figurky kupovali především chudší lidé jako hračky pro děti a později jako ozdůbky na vánoční stromek. Tehdy se figurky a ozdoby z tohoto těsta prodávaly na jarmarcích a trzích a chudí lidé je kupovali dětem na hraní nebo na zkrášlení vánočních stromků. Ale vizovické pečivo není jenom střípek minulosti, dodnes se v mnoha rodinách peče a drahocenné recepty se předávají dále. Vizovické pečivo jemně ozdobí třeba vánoční stromeček nebo chvojí ve váze. Drobné ozdůbky přivázané k zabalenému vánočnímu dárku nebo k novoročnímu přání určitě přinesou štěstí. A vizovickým pečivem můžeme také ozdobit i štědrovečerní stůl, třeba zapleteným kroužkem na ubrousky.

Původně se ve Vizovicích pekly jednoduché zvířecí figurky, později se tvořily také složitější tvary. Dodnes se dělají husičky, beránci, zajíčci, ještěrky, koně, kozy, jelen s parohy, kohoutci, motýli, lišky, srnečci, holoubci, křepelky, raci, prasátka, ale i kočka s myší, děťátko, kominář, sedlák, Valach a Valaška, Adam a Eva u stromu poznání, jesličky, okrasné věnečky, zbojník s valaškou, také ozdobné svícny a celé roztomilé betlémy.

Vizovické pečivo je snad kromě slivovice nejznámějším produktem tohoto moravského města a zároveň významnou ukázkou valašské lidové umělecké tvorby. Návštěvníci z nejrůznějších zemí právem obdivují jeho provedení a jemnou krásu.

Ve Vizovicích má výroba figurálního pečiva starou tradici, její původ sahá mnoho století nazpět. Přesněji lze těžko povědět, kdo a kdy první začal místo figurek z kynutého těsta, které se pekly o různých svátcích, tvořit menší figurky z jednoduššího těsta. Můžeme jen konstatovat, že dnes se toto slavné pečivo vyrábí stejně jako před staletími.

Existovali (a snad stále ještě existují) i různé zvyky spojené s darování jednotlivých kousků pečiva. Kupříkladu při darování ježečka se říkalo, že ježek nemoci z domu vypíchá, holubička zbojníka před nástrahou ochrání a kohoutek přináší štěstí.

nemnoho těch, kteří profesionálně vytvářejí tato malá umělecká dílka.

 

Jak už sám název napovídá, jedná se o pečivo, které pochází z malého městečka Vizovice nedaleko Zlína. Původní vizovické pečivo zahrnovalo pouze 34 základních tvarů. Byly to vlastně symboly, které představovaly určité vlastnosti tak, jak si jich na Valašsku cenili, případně jaké uctívali. Např. ryba byla symbolem mlčenlivosti, sluníčko dárcem života, děťátko znamenalo radost, žába znakem čisté vody, kohout mužnosti atd. Při původním zpracování se používalo pět základních technik:

– krájení – stříhání – mašličkování – vpichování – obtisk

Těsto se dělalo z té nejhorší mouky, která zbyla v pytlích nebo půdě, neboť ta měla nejvíce lepku. Pravé vizovické pečivo se dělá z jednoho kilogramu obyčejné hladké mouky a čtyř decilitrů vody. Je třeba vypracovat velmi tuhé těsto, ze kterého se potom dobře tvaruje. Zpracované těsto dáme do vlhkého hadříku a necháme šest hodin „odpočinout“ v chladnu.

: čáp, miminko, holubice, jelen, ještěrka, ježek, kachna, kohout, koník, labuť, mořská panna, mrtvá holubice, ovečka, páv, pavouk, rak, ryba, slunce, strom, štika, veverka, zajíc a žába. Každý z těchto symbolů něco znamená. Například miminko znamená radost, ovečka dobrou úrodu, pavouk přináší štěstí, žába je znakem čisté vody…